Já a Iza
Tato kobylka přišla po Tarpovi. Je to krásná světlá hnědka s hvězdičkou, která se dále táhne jako nosní pruh. Když jsem přišla do stáje a viděla jsem ji, tak mi trochu připomínala Stelu (kobylka, kterou znám dlouho), ale šlo vidět, že je starší a je křížená. Měla jsem pravdu. Majitel mi řekl, že je Izabela ČT x Hucul. S touhle kobylkou mám úžasný zážitky, ale než jsme si na sebe zvykly, byla to taky doba...Jednou jsem koukala na Izu ve stáji skrz polootevřené dveře a ona se na mě zničeho nic otočila s vyceněnýma zubama a vrhla se na mě. Já jsem uskočila a koukala na ni...Poznala jsem, že bude v boxe asi ostřejší. Jednou jsem teda vzala Izu na lonž a napojovala ji přes ni. Potom jsem ji pustila do ohrady a proháněla ji v ohradě. Bylo vidět, že ji to baví. Vždycky se zastavila a čekal, než se na ni znovu rozběhnu a proženu ji, aby mohla klusat a cválat. Potom zamnou chodila, doslova jak pejsek. Pod sedlem byla Izabela trochu živější, i když byla starší. Prý jí bylo 19 let, ale stále byla čilá. Pod sedlem neustále vyhazovala a vymýšlela hlouposti...Jednou si na ni sedl majitel a odřel ji na břiše, takže se jí nemohlo dávat sedlo a to byl mazec...Na Ize dlouho nikdo nejezdil, takže ještě víc zdivočela. Já se na ni bála jít bez sedla, protože strašně vyhazovala. Šla na ni moje kámoška Dáňa. S tou taky dávala kozly... Když jsem se nějak odhodlala na ni sednout i bez sedla, byla to paráda. Sice pořád vyhazovala, ale kozly byly pohodlný. Potom jsem na ni často jezdila bez sedla a vůbec mi nevadilo, když si občas poskočila. Spíš naopak, byla jsem ráda, že je živější kůň. Hodně mě naučila, jak vysedět takový rodea. Když se blížily westernový závody, tak mě napadlo, že bychom se jich s Izabelkou mohly zúčastnit. Tak jsem poprosila Dáňu, aby mi postavila barely a tyče. No a přišel zlom okamžiku, když jsem jela na barel, tak na něj Iza koukala, jak kdyby to viděla poprvé v životě...prostě hrůza, a to prý chodila westernový závody, pěkná blbost. Ta kobyla vůbec nevěděla o co jde. Fajn, řekla jsem, zkusíme tedy parkury. Dáňa postavila menší překážku a já jsem na ni jela klusem...Izabela ji převálcovala, jak tank. Tahle kobyla neuměla nic...ani parkury, ani western. Já se rozhodla, že na parkury už asi mít nebude, tak jsem ji začala trénovat na western, aby jsme se spolu mohly zúčastnit těch závodů. Začala jsem s barelama, ty ji po nějakým týdnu už šly...byla jsme spokojená, že jsem ji to dokázala naučit. Potom jsem začala s tyčemi, to už bylo horší. Izabelka je shazovala a nestíhala se ve cvalu točit kolem nich. Musela jsem ji to učit nejdříve z klusu. Po několika dnech jsem začala i ve cvalu. Nestačila jsem se divit. Moc jí to šlo a bavilo ji to. Byla jsem nadšená. Když konečně přišel den závodů, tak jsem byla strašně nervózní. Byly to moje první závody a Izy taky...Cítila jsem, jak je nervózní a jak jen čeká na to, co bude dál. Nejdříve bylo zahájení. Byli tam plnokrevníci a teplokrevníci, kteří už se závody nějaké zkušenosti měli. Věděla jsem, že proti nim nemáme nejmenší šanci umístit se...Mě to ale nevadilo. Byla jsem ráda, že se aspoň zúčastníme a předvedeme, co jsme s Izabelou dokázaly. Nejdříve se jely tyče. Když jsem přišla na řadu, byla jsem strašně nervózní a napjatá...START... já vyjela tryskem na tyče a pak jsem jela cvalem slalom, ani newím jak...Do cílové rovinky jsme se vracely tryskem. Byla jsem vyklepaná a nevěděla jsem, jestli je to sen, nebo skutečnost. Kamarádka Nikola na mě koukala a gratulovala mi za úspěch. Říkala mi, jak jsme to s Izou pěkně zajely. Potom přišly na řadu barely. Na těch jsme nabyly tak dobří, jak na tyčích...Ale přesto jsme nebyly poslední. Při vyhlašování, když jsem zaslechla svoje jméno a jméno Izabela, tak jsem koukala, jako kdybych spadla z višně. Byly jsme na čtvrtém místě v tyčích a asi na šestém místě v barelech. Dostala jsem kartáč za odměnu. Byla jsem strašně moc hrdá na Izabelu, která když přišla, neuměla vůbec nic,a potom se umístí na závodech...Tuhle kobylku jsem milovala a nikdy na ni nezapomenu. Několik dní po závodech si na ni sedl majitel a jel na ní asi 10km někam pryč...Prý cválal po kamenech. Když jsem se na Izabelu přijela podívat a chtěla ji dát do ohrady ani se nehla. Prostě neudělala ani krok. Nevěděla jsem co s ní je...Byla tam semnou i Dáňa a tak jsem ji řekla ať mi donese vodítko. Připla jsem ji vodítko za ohlávku a Iza udělala malinký krůček. Bylo mi to divný, protože se do ohrady vždycky těšila. Po namáhavém přemlouvání vyšla z boxu a já jsem ztuhla a koukla ji na nohy. Málem jsem tam sebou sekla. Měla je nateklé a byla v hrozném stavu. Chtělo se mi brečet. Vyvedla jsem ji tedy jen před stáj a prohmatávala jsem šlachy. Nohy měla uplně v .....! Jinak to vážně říct nejde. Měla jsem vztek na majitele a když přišel, okamžitě jsme ho s Dáňou seřvaly!!! Co s tou kobylou udělal atd....Potom mi Nikola říkala o těch kamenech, jak na nich cválal a na tvrdé polní cestě taky. Vždyť Iza neměla ani podkovy, co ji to jen udělal...:-( Musela strašně trpět bolestí a on ji po takové námaze ani nenamasíruje šlachy. Hned jsem řekla Dáně, ať mi donese kýbl se studenou vodou, že ji namasíruju a zchladim šlachy. Byla tak hodná a pomohla mi. Majitel jen na nás koukal a řekl, že ji stejně prodá...A to mi došla trpělivost. Začala jsem na něj řvát, jak si koupí skvělý koně a pak je zkazí...Zůstala jsem tam jen kvůli Izabelce, jinak bych odtamtud hned odešla. Iza tam zůstala ještě několik dní, a pak byla prodána bůhví kam...Stejně jako každý kůň, kterýho si koupí... Abych upřímně řekla, myslím si, že je Izabelka už v koňském nebíčku, kde se má určitě líp, než u něj! Chtěla bych jí jen vzkázat: IZABELO, NIKDY NA TEBE NEZAPOMENU A V MÉM SRDCI ZŮSTANEŠ NAPOŘÁD!!!!
Westernové závody v Tatenicích
Závody...
Milášek největší...
Láska je krásná, ale bolí, když nás opustí...
Komentáře
Přehled komentářů
to bych fakt chtěla vidět toho kreténa majitele,který koně viděl zřejmě akorát na obrázku.první koupí ty největší lemry,pak je odře podbřišákem ,cválá s něma po šutrech,a já nvm co ještě....z něj je mi fakt nablití.
Hele napiš mi sem tvuj mail.....at ti můžu napsat...a poradit :-)
...
(Pajinka, 15. 6. 2008 0:24)ted nemam moc cas na pocitac tak proto jsem ti nenapsala už dřiv. zkousela sem s kobylkou to napojeni a nasledovani.celkem to funguje a myslim ze mi to moc pomohlo. uz predemnou neutika a kdyz za ni du tak na me pocka a nekdy z mnou i prijde sama. ted už je tu ješte jeden problem a to ježdeni ven...
pro Pajinka
(autorka stránek, 9. 6. 2008 11:08)Ahojky,...s čím přesně by jsi chtěla poradit...napiš mi všechno o kobče co máš...věk, minulost pokud ji znáš, co dělá....atd...ale na mail... muj mail PetraGl@seznam.cz Pokusím se ti poradit ;-)
pomoc!!
(Pajinka, 8. 6. 2008 20:55)ta kobylka mi hrozne pripomina mou kobylku o kterou se staram ale jeste s ni nemam takovy dobry vztah jaky bych chtela mit asi jak ty ze zacatku...prosim o malou radu jak se k ni dostat bliž nemam moc zkusenosti tak predem dik za odpoved
hezký ale smutný
(Danda, 4. 2. 2007 23:19)mrtě hezkej, ale smutnej příběh. A mrtě good kobylka viď Peťo :-))
...
(silva, 11. 8. 2010 10:35)